“Seber si svý věci a vypadni!” slyším místo pozdravu, sotva jsem přišel domů. No to snad nemyslí vážně!? Stojím jako opařený v naší ložnici a nenacházím slov. Zprudka dýchám, v obličeji cítím horkost. Co je zase?! “Roberte, co se proboha zase stalo?” jdu k němu…